neděle 19. dubna 2015

Cesta

Jak  začít a moc se nezamotat...
prázdný papír před sebou a snad trochu chut odhalit kousek ze života. Zmeny, převraty, zkoušky, nové směry, dojmy, přání...
Můj domov už není mým domovem, opustit co člověk budoval, opustit to co si myslíte, že neopustíte nikdy, opustit muže, opustit a odejít...
Začít znovu, jinak a jinde, nevíte jak...tohle vám nikdo neporadí, nikdo nepomůže...překvapilo mě kolik lidí se ke mě postavilo zády, odešli všichni, nikdo se neptal, nikdo nepřišel a nezeptal se jak se mám...v tu chvíli si říkáte jaké hodnoty jsem celou tu dobu v životě vytvářela, jak pevná byla pouta tzv.přátelství? co jsem dělala celou dobu špatně?...těch otázek  bylo na tisíce a výsledek? je čas začít jinak...budovat pevnější a upřímnější vztahy, které v nouzi  skutečně pomohou.
Samota mě učí víc naslouchat, především sám sobě...řídit se víc vnitřním hlasem než myšlenkami, které přicházejí jako mraky...
Lidé říkají bojuj, vydrž a nevzdávej to...souhlasím, jen slovo bojuj nahrazuji jiným, méně agresivním ŽIJ .
A tak žiju, den za dnem, učím se samotě, sakra jak já jí neumím vychutnávat...
dva týdny každý měsíc bez dcery, sama v pidi bytě...sedíte a jen zíráte do stěn...
Jak se zabavit aby se člověk nezbláznil a neutopil se v slzách...
Kdo si tím prošel ví o čem je řeč, kdo ne nikdy nepochopí čím si člověk prochází, jak těžká ta cesta je...nepomáhalo čtení mouder, jako třeba všechno co se děje má nějaký hlubší význam, nepomáhá nic. Vůbec nic...prostě tohle musíte prožít i s tím pláčem, zoufalstvím a bolestí...přeskočit se to nedá, víte jen že se nesmíte zbláznit...i když chyběl krůček abych se nezbláznila...
Pracovat?? ale jak , když vaše práce je o pocitech, o energii kterou do každého kousku , který tvoříte dáváte...Kdo by chtěl polštář, který vznikl v údolí slz...
Takže jsem nepracovala, vůbec...dívala jsem se hodiny do igelitek plných látek, které stály nevybaleny v koutě malého bytu a snažila se pochopit...ale řeknu vám, nesnažit se bylo lepší...
Prostě to přišlo, samo...ráno se vzbudíte rozhodíte látku na stůl a víte že něco vznikne...
a stříháte, šijete, a máte zas ten blažený pocit klidu , kdy myslíte jen na to co tvoříte...a to je ten stav, který je ideální...Bože jak si můj mozek konečně odpočinul, nemyslel a jen tvořil...klid...ach jak jsem ho po 6 měsících potřebovala...
Byl to přesně ten impuls k tomu opět začít...pomalinku si zvykat na jiný život, vlastně jinak žitý, život je život, jen funguji jinde a jinak. Mám zodpovědnost za sebe a za dceru, kvůli které to nevzdávám.
Někdo mi kdysi řekl, že vás drží nad vodou děti...upřímně? v prvních měsících to až taková pravda není, propadáte se níž a níž a děti to vidí a cítí...nemůžete od nich aby vás vysekali z bláta, aby pro vás byli psychology, to vy máte být ten kdo dítěti ukazuje cestu...aby se cítilo v bezpečí...ale jak když se tak necítíte ani vy.

Dnes...pár měsíců po opuštění společného dvacetiletého života s manželem se zdá, že oba začínáme jinak..nově...pro nás pro všechny tři  je to změna veliká...  učíme se ...JAK NEJLÉPE DOVEDEME...
Máme dceru o kterou se staráme jak nejlépe dovedeme a myslím, že to pro ní je méně bolestivé, protože se oba snažíme opravdu moc dobře.

Odhalila jsem vám kus ze svého života...chtěla jsem...virtuální svět se stal opět součástí mého života a protože začínám NOVĚ tak i zde budou opět k vidění mé další kroky...a já budu moc potěšena, když si cestičku k sobě opět najdeme.

Přeji Vám at máte každý den důvod smát se, ono se to nezdá, ale smích skutečně léčí :-))
Opatrujte se

Andrea

50 komentářů:

  1. Hezký den Andrejko, jak moc ti rozumím. Taky se učím užívat si samoty o kterou jsem nikdy nestála, snažím se pochopit proč, snažím se fungovat pro děti....
    Martina

    OdpovědětVymazat
  2. Miĺa Andrea aka zvlastna nahoda .myslela som na teba ze dlho nic neprispievas a dmrs bol tvoj prispevok prvy ktory som uvidela... Som šokovana sama mam 20 rocny vztah a neviem si predstavit ze by to bolo inak!! Je mi luto co sa stalo a prajem ti len to najlepsie aby to cas rychlo zahojil aby ťa tvorenie zase bavilo a prispievaj chybala si!Pekné dni E.

    OdpovědětVymazat
  3. Taky vím co to je ... a protože můj rozchod nebyl zrovna nejklidnější - svobody a volna si teď užívám plnými doušky - už bych asi neměnila :-))

    OdpovědětVymazat
  4. Hodně štěstí, síly a smíchu do dalších dnů ;)

    OdpovědětVymazat
  5. Andrejka, ja som si myslela, že funguješ už len na FB a ten ja nemám, takže som nemohla nazrieť. Ale sali sa vážne veci pre ktoré si sa odmlčala. Čo na to povedať. Ako sa hovorí čas je najlepší lekár a tvorivá práca tiež lieči. Držím Ti palce a už sa moc teším na Tvoje tvorenie. Andrea

    OdpovědětVymazat
  6. Milá Andrejka, chýbala si nám tu. Z tvojich príspevkov vždy vyžarovalo toľko pozitívnej energie a elánu, ktorá nás všetky motivovala k novým veciam. Nuž, život nás vedie kľukatými cestičkami s nástrahami a prekážkami. Je veľmi ľahké napísať, že hlavu hore a hrdo vpred, lenže z vlastnej skúsenosti viem, že to nie je jednoduché. Napriek tomu ti želám veľa síl a veľa novej energie na zdolávanie novej cesty životom. Ty máš tú silu aj energiu, len ju ešte musíš v sebe nájsť. Držím palce.....a zájdi medzi nás častejšie, prídeš na iné myšlienky :)

    OdpovědětVymazat
  7. Zlatíčko ahoj, opět Tě tu vítám, držím pěsti a přeji hromadu štěstí do nové životní etapy. Pa pa Zuzka morkusovic

    OdpovědětVymazat
  8. Andrejko, hlavu vzhůru, bude líp. Vše přebolí a zřejmě čeká někdo ještě lepší na Tebe. Měj se. Dana

    OdpovědětVymazat
  9. Andrejko, říkala jsem si, co se stalo, že zde nepřibývají tak dlouho žádné příspěvky. Tak vážný důvod jsem ale nečekala. Slz už bylo hodně, takže teď už Ti přeji jen samé pozitivní zprávy a každý den aspoň jeden důvod se usmát (třeba na svou dcerku), když ne rovnou od srdce zasmát. Třeba bude Tvé tvořivé úsilí nápomocnou terapií k tomu, aby bylo zase lépe. A.

    OdpovědětVymazat
  10. I když virtuálně, posílám vám z mého srdce do vašeho sílu,energii, lásku a pochopení. Myslím,že kdejaká žena vás pochopí. Držím vám moc pěsti, ať vše odezní a je zase fajn u srdicka a na duši. Váš cit pro tvoření je úžasný a já se budu zase těšit na další krásné věci. www.umalinky.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
  11. Andrejka, presne viem, čo prežívaš. Zažila som na vlastnej koži pred viac ako dvadsiatimi rokmi. Bolo to strašné, sama s dcérou a ďaleko od rodiny ... Dnes som vďačná osudu, žijem oveľa lepší a krajší život. Bude lepšie, aj keď teraz to vidíš presne naopak. Si šikovná, životaschopná, tak sa nevzdávaj :)

    OdpovědětVymazat
  12. Andy myslím na Tebe! Zase bude dobře... musí! Je to těžké a ten, který si něčím takovým neprojde nevěří co prožíváš. Držím palce:)) Pá L.

    OdpovědětVymazat
  13. Andrejko rozumím a moc držím palce!Bude líp!Věra

    OdpovědětVymazat
  14. Andrejko, moc jsi tu chyběla, snad nebyl den, abych nenakoukla... teď už chápu. Zvládneš to, jsi jedním z nejsilnějších lidí co "znám"... Opatruj se! Zuzka Kašči

    OdpovědětVymazat
  15. Držím pěsti,aby se vše brzy obrátilo k lepšímu.. A.

    OdpovědětVymazat
  16. Hodně štěstí a životního optimismu.

    OdpovědětVymazat
  17. Adi, spadla mi čelist:-( No, ale každý nový začátek má i svá velká pro. Otevři ty dveře dokořán a nadechni se z plných plic. Život je dar a je nádherný a bylo by škoda jej promarnit. Jednou budeš litovat těch 6 měsíců i když to chápu. A jsem ráda, že jsi tady zas:-))) Pa Věra

    OdpovědětVymazat
  18. Andrejko, zlatíčko.
    Zrovna včera jsem si říkala, co asi děláš .. ale tento důvod mě ani ve snu nenapadl.
    Držím palce.
    Ať je stále více důvodů se smát a užívat si každodenní život.
    Opatrujte se, holky... bude líp a líp♥
    pa, Monča

    OdpovědětVymazat
  19. Milá Andrejko, tak nějak jsem měla tušení, že se něco u tebe (můžu tykat?) děje a je mi to moc líto. Skoro každý den jsem netrpělivě čekala na nějaké další úžasně nápady. Tohle jsem vůbec nečekala, ale tak nějak cítím, že to opravdu nejhorší už je za tebou a proto vám všem přeji, aby se ve vás zase našla ta síla žít a život užívat, tak jak je to jen možné, vždyť není zase tak dlouhý, proto nepromarnit ani chvíli :-) . Posílám hodně síly, štěstí a radosti.
    Marcela

    OdpovědětVymazat
  20. Držím palce Andrejko ♥
    Ajka

    OdpovědětVymazat
  21. Presne tak... v takýchto situáciách nepomáha nič. Len čas.
    Držím palce a želám veľa kreativity. Baba

    OdpovědětVymazat
  22. Andrejko,vím procházíte hodně těžkým obdobím,ale jste velmi silná žena a strašně šikovná,a určitě to zvládnete.......Držím palečky.....Mikeška

    OdpovědětVymazat
  23. Andrejko, jsem ráda, že jste zpět a tvoříte a už se těším na fotky! Pro chlapa se netrapte, jsou horší věci na světě! Držím palce do nových začátků.....
    Lenka

    OdpovědětVymazat
  24. Andrejko, přeji Ti hodně síly ..... Jana

    OdpovědětVymazat
  25. Ahoj Andrej,tak tohle sem nečekala...když to čtu mám slzy v očích...nemám slov.Přeju ti,aby si to zvládla a měla si znova radost ze života,zasloužíš si to.Drž se... Radka S.

    OdpovědětVymazat
  26. Ahoj Andrejko, vím, čím jsi procházela, jak těžké i smutné to bylo a jak to bolelo, ale ty jsi silná ty to dáš, vím to a přeji ti to nej, nej a nej do dalších kroků. Nezapomněla jsem a nikdy nezapomenu na tvou dobrotu a laskavost a věřím, že vše dobré co jsi kdy udělala pro druhé se v dobrém vrátí nyní k tobě. Martina

    OdpovědětVymazat
  27. Moc držím pěsti, aby se Vám dařilo a bylo lip a lip, i když Vás znám jen takto blogově, zapsala jste se mi do paměti a čas od času jsem se i v období ticha podívala na Váš blog a měla sama špatný pocit, že je něco v nepořádku a posílala Vám "reiki". Jana

    OdpovědětVymazat
  28. Andrejko někdy je bohužel v životě potřeba,aby se takové věci staly.Často tak děláme věci,které bychom ani nedělali a po čase si uvědomíme,že to tak mělo být aby nás to posunulo dál.Abychom byli sami sebou.I když jsem to nazežila po tolika letech myslela,že už se ani nenadechnu jak mě bolelo na prsou.Člověk jako ty,,který tvoří krásu a dokáže těšit lidi i po letech jako nás ,má v sobě obrovský dar od boha.Moc ti přeju,ať je dobře a vidíš štěstí kolem sebe a hlavně ho cítíš.Je důležité,aby jste s mužem vycházeli a vaše dcera se cítila v bezpečí.Já jsem to jako dítě zažila a dnes jsem rodičům vděčná,že při sobě drželi i přes to špatné.Tvoř ,žij a dýchej tu vůni života.Ty to dáš ,zasloužíš si to.Lenka

    OdpovědětVymazat
  29. Andrejka, je mi velmi luto, co sa stalo...chodila som k Tebe na blog (anonymne a bez komentarov) a tesila som sa na kazdy prispevok o byvani a tvoreni. Ani som len netusila, preco si mala taku dlhu odmlku. Verim, ze to zvladnes a cas vsetky rany zahoji...drzim palce a tesim sa na nove prispevky. Si velka sikulka... :-)

    OdpovědětVymazat
  30. Andrejko, držím pěsti ať už je vše za Vámi a přeji do další etapy života hodně sluníčka. Eva LN

    OdpovědětVymazat
  31. Vítej zpátky. Těším se na další tvé tvoření, články, zážitky... Držím palce ať vše zvládáš!

    OdpovědětVymazat
  32. Andrejko jsem moc ráda, že jsi zas tady. Určitě to není teď lehké, ale držím pěsti abys to zvládla. Těším se na tvoje tvoření a povídání.
    Majka

    OdpovědětVymazat
  33. Andrejko, zas bude líp a jsem moc ráda, že jste zpět. Vaše povídání a inspirace Vaší práce tu chyběla.
    Já to prožila také. Držte se apřeji hodně štěstí.

    OdpovědětVymazat
  34. This is the precise weblog for anybody who needs to seek out out about this topic. You notice so much its almost arduous to argue with you. You positively put a brand new spin on a subject that's been written about for years. Nice stuff, simply nice!

    OdpovědětVymazat
  35. Milá Andrejko, ozvi se mi prosím. Simča

    OdpovědětVymazat
  36. Andrejko, takový je život, nevyzpytatelný... Držím palce...Hodně úsměvů a pohody v dalším životě... ♥

    OdpovědětVymazat
  37. Andrejko, jsem moc ráda , že jsi se ozvala.Je mi moc líto, co tě potkalo, bohužel i to se v životě stává... Držím pěsti ať je ti brzy lépe. Tvoření ti určitě pomůže:-)

    OdpovědětVymazat
  38. Andrejko, zdravím.tak teď jsem úplně v šoku. Mám chuť se ptát, co se stalo, ale vlastně to není vůbec podstatné, důležitý je výsledek a Tvůj posun, nová cesta, která se Ti otevírá. Je mi to hrozně líto, vždy při prohlížení fotek jsem cítila opravdu domov. I lásku, tohle je opravdu nečekané. Jsem ráda, že jsi překonala to nejhorší období, tvoř, šij, žij. Jsi úžasná, šikovná. Drž se, myslím na Tebe. Katka

    OdpovědětVymazat