pondělí 18. srpna 2014

Líné pondělí aneb i ženy mají své dny...


Pondělky mám ráda, jsou to dny plné očekávání a plnění víkendových plánů na celý týden...většinou mám pocit, že právě pondělí je den, kdy toho stihnu nejvíc:-)
Dnešek je jiný...možná je to tím, že v noci moc nespím a víc přemýšlím...nebo možná proto , že se pomalu blíží zas to podzimní počasí, chladná rána...možná...cítím se zvláštně...jakobych měla jen naslouchat svému já...tomu co mi říká psst tady se ted bude něco dít...
a tak dnes naslouchám...válím se v posteli...dočítám knihu, kterou jsem před pár měsící odložila, protože snad bylo něco důležitějšího...vařím si horké kakao, přikusuji jeden loupák za druhým a naslouchám...v tom tichu člověk může...uvědomit si kdo je, kam jde a proč...
dnes jsem pochopila...minimálně to, jak moc důležité je zastavit se tam kde zrovna jsi...podívat se do sebe a přiznat si co tě bolí...tíží..co ti přináší radost...co přesně od života ted a tady čekáš...být upřímný ke svému já...protože kdo ti rozumí nejvíc?...

Život je zvláští, někdy ti připadá, že se štěstím zblázníš, někdy máš pocit radosti nad vším co se kolem tebe děje...někdy máš zas pocit, že bolest kolem tebe neustává , nabaluje se další a další...
a ty jen mlčky přihlížíš...
říká se, že by se člověk měl obklopovat jen tím co ustojí, co cítí že mu neublíží...co je mu příjemné...
není to ale  snadné...řekneš si, nečti toto, nedívej se na toto, nevžívej se do pocitu druhých...tohle a tamto je daleko od tebe...to není tvoje starost...
Jenomže ti to nedá ...čteš, díváš se , vžíváš s pocitem, že to dáš a vlastně tě to podvědomě ničí...
 Beru to...a pracuji na změně...beru to jako poznání sebe samé...

 Pak je tu život můj...plný zvratů...od posledního příspěvku zde na blogu se toho odehrálo v mém životě tolik, a vlastně nevím kde začít...
Když se zdálo vše stabilní, klidné a harmonické, zasáhla mě informace od mé maminky, že se jí vrátila rakovina...víte , že to dopadne dobře, víte že stačí chtít, víte taková ta různá moudra jak člověk pozitivně myslí a jak to společně všechno zvládnete... jenomže někde tam, uvnitř cítíte strach...nemám to slovo ráda...ale přesto vám vyplave na povrch...stavíte se na hlavu a strach tam pořád je...
co můžete dělat...být tady...a tiše naslouchat...držet...a věřit že bude zas líp...
Mamina je velká bojovnice...a svůj boj už podruhé vyhrála...mami, děkuju! uff...

Najednou je tu zas ten nával štěstí...že je zas vše perfektní...všechno funguje...užíváte si těch krásných drobností, které vám život nabízí...od posezení s přáteli až po sluneční paprsky na vašem obličeji...uvědomíte si , že si vlastně hrajete, plánujete, stavíte si boudoucnost podle svého...nic v ten okamžik není co by to mohlo narušit...a přesto zas...zas další rána...smrt blízké kamarádky...té , které jsem dělala kdysi deku...určitě si pamatujete..celou dobu jí měla u sebe...a přesto prásk...bolest...to je jediný co člověk cítí...

a vy se snažíte žít dál...a zas a znovu hledáte radost...a chut do práce...které se nedostává...
pomalu celé léto jsem nepracovala...tak jak bych měla...
celé léto jsem si tak proplouvala...střídání radosti a smutků ...hledání..
prožila jsem si jeden z nejtěžších okamžiků svého života ...je to pečlivě uzamčeno někde hluboko...a navždy zůstane...
Dalo mi to obrovské poznání...ale kdybych se měla dnes rozhodovat, už to podstoupit nehodlám...
Bylo to až příliš bolestivé...


Jaký je stav dnes? v polovině srpna?.-))
Je mi líp...konečně mám zas chut pracovat...chut poznávat...konečně se mi vrací plány...snění...
Těším se  na září, kdy půjde Viktorka do školy...jak to pro ní bude nové...pro nás všechny...
Těším se , že budu cestovat...tak nějak uvnitř cítím, že budu...
Těším se na zítřejší ráno, kdy si zas udělám horké kakao...
Konečně se začínám těšit...a nacházím v sobě zas chut překonávat každou překážku , kterou mi ten zvláštně zamotaný život nabídne.-))

 Děkuji, že jste našli odvahu dočíst až sem , úplně dolů...vyslechli mě...představuji si vás jako tu virtuální vrbu, která jen tiše naslouchá...
Děkuju...děkuju vám


...a já letím dál .-))





 



37 komentářů:

  1. Ahoj Andy, vždycky se nedá jen myslet pozitivně viď, někdy člověka pocit smutku a strachu převálcuje. Je fajn že se začínáš cítit líp. Drž se. Snad bude líp.... Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, máš pravdu, vždy se nedá myslet pozitivně...i to je život...jen je někdy sakra těžkej .-))...plnej slz, smutku, strachu...dalo mi hodně síly psát o tom...ale zdá se...byl to dobrý krok k takovému nějakému vnitřnímu klidu...
      opatruj se pa

      Vymazat
    2. To je důležité,že i to ti bylo k něčemu dobré. věřím, že bolest překonáš a brzy budeš zase plná síly, energie a úsměvu,který rozdáváš a budeš zase tvořit krásné věcičky.

      Vymazat
    3. Martí,
      nebude to určitě úplně snadné...určitě po té citové stránce...to tam zůstane...jen to člověk potřebuje nějak pochopit...pojmenovat...a nějak vnitřně uložit...to mám ještě před sebou...
      ale půjde to...časem...
      opatruj se mi
      Andy

      Vymazat
  2. Milá Andrejko, víš, když je člověk hodně smutný má rád západy slunce! Andrejko život je někdy nefér a vím to ze své zkušenosti, jako naschvál to potká vždy toho hodného člověka! A nedá se dělat absolutně nic, jen doufat a bojovat až do konce! Víš, ten kdo si něčím takovým neprojde to nemůže pochopit. Slzy jsou osvobozující jako úsměv. Někdy dáváme ty správné rady druhým, ale samotní si neumíme pomoci. Moc Tě zdravím ať je co nej! Věř:)) Pusu L.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lucinko,
      máš pravdu...západy slunce miluju...stejně tak ale i východy...jde o to, že to potkává lidi, kteří jsou citlivější...vnímavější...
      stále si říkám, nebojuj...čím víc bojuješ tím je hůř...tak jsem se jen zastavila a čekám co přijde...a že něco přijde:-))myslím, že za posledních pár týdnů bych slzama naplnila rybník...ale slzy opravdu pomáhají...uvidím kam se pohnu dál...
      Opatruj se a i tobě moc děkuju za tvá slova...vážím si toho
      Andy

      Vymazat
  3. Andrejko, to je život sám. Stokrát jsem si na tebe za léto vzpomněla a věř, že vše co tě potkalo, mělo svůj hluboký smysl. Napsala jsi to krásně, bez přehnaných citů a emocí a já si toho vážím. Taky mám poslední dobou pocit, že potřebuji někam odletět. Ne daleko, ale udělat změnu...třeba ukončit blogování...najít nový začátek a nový smysl....Tak krásný let holka♥ Věra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Věruško...musím říct, že i já myslela dost často na tebe... poslední co jsem u tebe četla bylo odstěhování tvého vnoučka...
      četla jsem příspěvek a brečela u toho..
      Blogový svět , vůbec ten virtuální je někdy , pokud to cítíš přerušit...a jen být...sám se sebou...samotu mám ráda, tak nějak jsem si zvykla...pak se ale něco stane, kdy nechceš být sám...kdy potřebuješ cítit...sdílet...takže jestli ted potřebuješ a cítíš..zastav se...podívej se kolem sebe a nesnaž se hledat...přijde to samo...v mém životě se děje něco podobného...tak čekám....-)) Věruško, opatruj se...mám tě ráda
      Andy

      Vymazat
  4. Nič sa nedá robiť Andrejka aj toto je život, ktorý nám prináša rôzne radosti i smútky. Bude lepšie. Andrea

    OdpovědětVymazat
  5. Andrejko,jsi memu srdci od pocatku a po precteni techto radku uz vim proc citim to,co citim.Pozdravuj maminku a Viktorku a ja budu Nikyho.Zvladli to jini,zvladneme to tez.....I+N

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ivanko,
      vše bylo řečeno...mám tě tolik ráda
      Políbej malého andílka a věř...myslím na vás
      Děkuju ti
      Andy

      Vymazat
  6. Ahoj Andrejko,ani se nedivím,že si se odmlčela....každý den sem nahlížela,kdy se tu ukážeš.Napsala si to krásně,bohužel život není vždycky fér...čas všechno zahojí,jak se říká.Je dobře,že mamča je dobrá,holky bojujete...tak se držte.Měj se hezky a drž se.Pa Radka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Raduško ahoj,
      i tobě moc děkuju za tvá slova...
      člověk někdy prostě neví co s tím vším dělat...a tak se zas jen může snažit najít sebe...najít nějaký vnitřní klid...
      máš pocit, že chceš zdrhnout ze svého těla...ale i to k životu patří...
      moc mi pomohlo napsat to veřejně...když to v sobě člověk nachává, časem se dusí ...
      děkuju za podporu
      opatruj se
      Andy

      Vymazat
  7. Andrejko, krásná slova. Vydrž ... P.

    OdpovědětVymazat
  8. Andrejko, posílám pohlazení a sílu jít dál..Tušila jsem, že se děje něco..něco, co Ti brání sem psát..už jen lepší dny, celé rodině. Katka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kačenko,
      i tobě moc děkuju...
      opatruj se
      Andy

      Vymazat
  9. ........ bude líp , drž se ♥

    OdpovědětVymazat
  10. Život je plný zvratů, často nespravedlivý, někomu plyne příjemně, někdo je chvilku nahoře, chvilku dole, někdo se brodí bažinou a nemůže najít pevnou zem... Jsem ráda, že zase letíš. Leť dlouho!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Janičko,
      moc hezká slova...
      děkuju ti za ně...
      opatruj se
      Andy

      Vymazat
  11. Andrejko zas bude dobře, držím palce ♥
    Ajka

    OdpovědětVymazat
  12. Andrejko krásná i když smutná slova. Důležité je se znovu zvednout podívat se ke slunci a pomalu udělat ten první krok k lepším dnům. Věř, že vím o čem mluvím. A většinou to nejde ze dne na den, ale Ty to dokážeš a zase se budeš těšit na každou práci a nový den. I když ta bolest a strach tam uvnitř nikdy úplně nezmizí. Ale asi to tak má být. Alespoň o tom přesvědčuji sama sebe. O to víc si člověk potom užívá to pozitivní kolem nás . A na druhou stranu o to méně člověk chápe některé lidi, kteří řeší malicherné problémy a vytvářejí si zbytečné problémy. Přeji Ti krásný let plný krásy kolem Tebe. Lenka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lení,
      došla slova...
      napsala jsi to moc krásně děkuju ti za ně...
      opatruj se mi
      Děkuju ti
      Andy

      Vymazat
  13. Andrejko, úžasná slova ... přeji, aby bylo už jene a jen dobře.
    Věra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Věruško...děkuju ti...určitě bude...opatruj se
      Andy

      Vymazat
  14. Vždyť víš .... ♥
    Pusinu Gabča a spol. :-)

    OdpovědětVymazat
  15. Andrejko, kolikrát jsem si na tebe vzpomněla a ptala se proč nepíšeš. Andy život není vždycky úplně jednoduchý a i my letos v létě měli hodně nepříjemných věcí.
    moc na vás myslím. Majka

    OdpovědětVymazat
  16. Andrejka pozitívne myslenie je veľmi dôležité a nie vždy to ide...mne v priebehu dvoch rokov zomreli dvaja súrodenci na rakovinu /2006,2008/ a každý z nich mal len 49rokov.Bol to šok a ešte sme sa z toho stále naspamätali,ale žijeme ďalej lebo inak to nejde.Takže odvtedy žijem naplno,beriem život ako ide a prkotiny už neriešim.Maminke prajem hlavne zdravie a verím že všetko dobre dopadne.Pozdravujem a prajem všetko dobré Tebe aj celej rodine.Jana

    OdpovědětVymazat
  17. je mi smutno a krásně, v každém slově nacházím střípky i ze sebe, jen o tom nedovedu takto všem napsat. cítím velkou radost, že to nejtěžší období máš za sebou, jsem za to moc ráda, každý den jsem na tebe myslela a sledovala tvůj blog. Teď jsem se vrátila z týdenní dovolené a běžela ho "zkontrolovat". Jsem moc opravdu moc ráda, že už je líp! Držím pěsti na všechno tvé konání! Jana

    OdpovědětVymazat
  18. Andrejko, myslím na tebe a říkám si, že nepíšeš a je mi jasné, že jsou jiné důležitější věci v životě než nějaké šití, ale jak tě drahá znám jsi velká bojovnice a vše zvládneš a opět přijdeš mezi nás a potěšíš nás něčím naprosto novým a neokoukaným, protože to by jsi jinak nebyla ty. Držím ti palce v tvém hledání a těším se na tebe. Pá drahá Lea

    OdpovědětVymazat
  19. Milá Andrejko, někdy ne třeba slov...někdy třeba zastavení a inventury v sobě...i to dává sílu pro dny další ... Věř a bude Ti dáno...věř v dobro a dobré dny...Věrka

    OdpovědětVymazat
  20. Milá Andrejko, někdy se to vše tak zvrtne... najednou tolik smutku, bolesti... Já věřím slzám, které mi pomáhají zbavovat se té tíhy... Zase vysvitne slunko a zase se vráti do duše klid, i když náš úsměv už není tak bezstarostný... Andrejko, držím palce. ♥

    OdpovědětVymazat