byla si tak krásná uvnitř i zvenčí...bylas tou babičkou co se ráda smála... bylas pro mě vrbou...
moc to bolí...babičko moje...miluju Tě a vždycky budu...
Peto...vím , že tvůj život byl jeden velký adrenalin...jel si do Himalájí a ještě tě nenašly...pomalu se smiřuju s tím, že už tě nikdy neuvidím...byl si skvělej člověk, kamarád, doktor... nikdy na tebe nezapomenu ...
Zapaluji svíčky a vzpomínám....
Se slzami se loučím...klidný večer vám všem
Andy
Je to smutný,zrovna sem psala holkám na mimáč,jak by se mi líbilo,kdyby se na jeden den v roce mohli naši blízcí vrátit....taky vzpomínám na milovanou babču s dědou.ach jo...pa Radka
OdpovědětVymazatTaky zapaluju...
OdpovědětVymazatAj u nás doma horia sviečky za každého, komu sme nemohli ísť na hrob. Tieto spomienkové dni sú smutné, lebo nám zosnulí blízki veľmi chýbajú
OdpovědětVymazatm.
Zlato co říct víc ..... dneska večer jsme doma zrovna o Petrovi mluvili .... přijel taťka ..... vyprávěl ...... vždyť víš .....
OdpovědětVymazatPa,pa,pa pusu Gabča
Vsichni mame nekoho,koho mame radi, oblibili jsme si ho a zvykli si na nej a kdyz tu pak nahle neni,chybi nam a moc.Verim na reinkarnace a tak vim, ze jsme tu stale, stejne jako ti,co nas jiz opustili,myslim, ze nejhorsi je prijmout to, ze ten dotycny uz tu proste fakticky neni a nemuze nam odpovidat, povidat si s nami, to je na tom to nejsmutnejsi,ale zase je na zivote krasne, ze potkavame dalsi lidi a zase si oblibime treba prave je a kolobeh zivota se toci a toci...vlastne stale.
OdpovědětVymazat